Virtuální pilot

Letecká výzbroj

 
   Výzbroj zdejších VTOL stíhaček je, až na exotické Vanu Sovereignty s jejich plazmovými mimozemskými technologiemi, poměrně konvenční. Tedy hlavňová výzbroj různých ráží a pestrá paleta samonaváděcích, řízených či neřízených střel. Hlavňové zbraně se tu dělí na několik druhů podle typu cíle, na který mají být primárně zacíleny. Kulomety s výbušnými střelami se zvýšenou smrtící silou proti pěchotě, vysokokadenční kanony pro letecké souboje apod.
   U raketové výzbroje se trochu zastavíme, neboť té je ve hře ohromné množství a pilot VTOL stíhačky během letu pracuje nejen se střelami vzduch-vzduch a vzduch-země, ale nejčastěji musí řešit i setkání s raketami země-vzduch. Abychom získali větší přehled o různých systémech střel a hlavně jak se jim efektivně bránit, nebude na škodu si trochu blíže popsat jejich základní rozdělení.
 
 
Samonaváděcí střely tzv. Vystřel a zapomeň (Fire-and-forget)
Dle metody samonavedení dělíme tyto samonaváděcí střely na:
 
1) Aktivní samonavedení (Active homing)
Aktivní samonavedení je takový způsob samonavedení, když řízená střela sama (její samonaváděcí hlavice) vysílá i přijímá sledovací radiolokační signál, ten vyhodnocuje a podle toho na své palubě přes autopilota vypočítává povely pro svoje řízení, tedy všechno se odehrává pouze na vlastní palubě rakety. Obecně je pro tyto střely používáno označení ,,Vypusť a zapomeň". 
V PlanetSide 2 má tento způsob navádění většina řízených střel, např. NS Anihilator, ASP-30 Grounder, M9 SKEP Launcher, nebo letecká střela Coyot apod.
 
2) Poloaktivní samonavedení (Semi-active Homing)
Poloaktivní samonavedení je takový způsob samonavedení, když řízená střela přijímá sledovací radiolokační nebo laserový signál, který vysílá na cíl operatér / stíhačka. Nevýhodou je, že cíl musí být ozařován po celou dobu letu rakety, což značně ztěžuje manévrování útočícího stroje.
V PlanetSide 2 je tímto způsobem naváděna střela T2 Striker, nebo A2A TomCat.
 
3) Pasivní samonavedení (Passive homing)
Pasivní samonavedení je takový způsob samonavedení, když řízená střela přijímá sledovací signál, který vysílá sám cíl. Sledovací signál vyzařovaný cílem může být infračervený, ultrafioalový, radiolokační, nebo televizní.
 
 
 
Více zde: https://vtol.webnode.cz/planetside-2-vtol/rizene-strely/

Samonaváděcí střely tzv. Vystřel a zapomeň (Fire-and-forget)

Dle metody samonavedení dělíme tyto samonaváděcí střely na:

 

1) Aktivní samonavedení (Active homing)

Aktivní samonavedení je takový způsob samonavedení, když řízená střela sama (její samonaváděcí hlavice) vysílá i přijímá sledovací radiolokační signál, ten vyhodnocuje a podle toho na své palubě přes autopilota vypočítává povely pro svoje řízení, tedy všechno se odehrává pouze na vlastní palubě rakety. Obecně je pro tyto střely používáno označení ,,Vypusť a zapomeň". V PlanetSide 2 má tento způsob navádění většina řízených střel, např. NS Anihilator, ASP-30 Grounder, M9 SKEP Launcher, AF22 Crow, Hades VSH4, Hawk GD68, NS-R3 Swarm nebo letecké střely A2A Tomcat a Photon.

 

2) Poloaktivní samonavedení (Semi-active Homing)

Poloaktivní samonavedení je takový způsob samonavedení, když řízená střela přijímá sledovací radiolokační nebo laserový signál, který vysílá na cíl operatér / stíhačka. Nevýhodou je, že cíl musí být ozařován po celou dobu letu rakety, což značně ztěžuje manévrování útočícího stroje. V PlanetSide 2 je tímto způsobem naváděna střela T2 Striker.

 

3) Pasivní samonavedení (Passive homing)

Pasivní samonavedení je takový způsob samonavedení, když řízená střela přijímá sledovací signál, který vysílá sám cíl. Sledovací signál vyzařovaný cílem může být infračervený, ultrafioalový, radiolokační, nebo televizní. V PlanetSide 2 jsou tímto způsobem naváděny střely Coyot nebo Hyena, které sledují infračervený signál.

 

 

Manuální způsob navedení (MCLOS - Manual Command to Line Of Sight)

Při manuálním způsobu navedení je sledování cíle i řízené střely ruční, řízení rakety je prováděno také ručně. Operátor sleduje let řízené střely, k čemuž používá nějaký indikační systém. Zároveň předává na raketu takové povely, aby se pohybovala po spojnici mezi operátorem a cílem - po záměrné přímce (Line Of Sight - LOS). Manuální způsob navedení je typicky určen pro pomalejší cíle, kde úplně přesné vedení cíle není vyžadováno. V PlanetSide 2 jsou tímto způsobem ovládány střely Hornet, NC15 Phoenix a Antivehicle mana turret.

 

 

Obrana proti samonaváděcím střelám

EWC - Electronic Warfare Controller

Základní obranou proti samonaváděným střelám jsou klamné cíle a aktivní prostředky REB - Radioelektronického boje (anglicky EWC - Electronic Warfare Controller). Klamné cíle jsou poslední ochranou v případě útoku řízené střely. Pilot (nebo systém) odpaluje klamné cíle a přitom provádí razantní úhybné manévry v naději, že raketa bude sledovat klamné cíle a ne letadlo. Máme dva druhy klamných cílů:

 

FLARE - magnesiové světlice, určeny pro oklamání raket s infračerveným samonaváděním

CHAFF - tato forma REB byla používána už za druhé světové války. I dnes to jsou tenké proužky hliníkové fólie. Po odpálení z letounu vytváří kovový mrak.

Zaměřování a odpálení samonaváděcí rakety na stíhací letoun je detekováno na RWR - Radar Warning Receiver, výstražný radiolokační přijímač, základní systém pro REB. Je konstruován pro zachycení emisí nepřátelských radiolokátorů a následné varování pilota. V PlanetSide 2 je RWR v pravé horní části přístrojovky letounu. Všechny prostředky REB tu jsou sdruženy pod společnou EWC funkci, kdy jejím aktivováním vyhodíte FLARE, CHAF a na několik sekund se spustí EWC rušení (Jamming), který po určitou dobu zamezí dalšímu zaměření stroje. Na transportní letoun Galaxy lze namontovat výkonnější EWC systém, který je svým velkým akčním rádiusem schopen ochránit před zaměřením i blízko letící letouny. 

 

Vymanévrování střely

Úspěšnost vymanévrování samonaváděcí střely záleží, kromě preciznosti námi provedeného defenzivního manévru, také na tom, jakou metodu sbližování používá řídící systém střely. V praxi se nejčastěji setkáme s těmito:

 

- Prosté sbližování (Line of sight - LOS)

 

Výhodou této metody je jednodušší koncepce samonavedení střely a navigačního zařízení. Nevýhodou je naopak delší celková trajektorie střely, kdy raketový motor pro dostižení cíle spotřebuje více pohonných hmot. To může vézt až k zastavení raketového motoru dříve, než je dosažen cíl, viz. obrázek níže.
 

 

   V PlanetSide 2 se s metodou prostého sblížení setkáme u raket A2A-TomCat, ASP-30 Grounder, M9 SKEP Launcher apod. Těmto samonaváděcím střelám se dá uniknout snáze, jelikož s jejich delší celkovou trajektorií vám poskytnou více času na provedení defenzivního manévru, případně těmto střelám může dojít palivo dříve, než vás dostihnou. Zkušenější piloti mohou střely s touto metodou prostého sbližování dovézt vhodnou trajektorií letu na kolizní kurz s překážkou v členitém terénu, jelikož její dráha se dá celkem snadno předpovědět.

 

- Paralelní sblížení (Lead pursuit)

 

 

 

Tato proporcionální metoda spočívá v tom, že střela se ve všech bodech trati snaží udržovat rovnoběžnou záměrnou s cílem. Výhodou této metody je vytvoření efektivního kolizního kurzu s co nejkratší možnou dráhou letu, viz. obrázek níže. Nevýhodou této metody je, že při malé vzdálenosti od cíle jsou úhlové rychlosti sblížení velké a u starších verzí stačil prudký manévr cíle k tomu, aby unikl ze zorného pole střely.

 
 
 
   Typickým zástupcem střely s proporcionální navigací v PlanetSide 2 je NS Anihilátor. Pokud byla tato střela odpálena ze spodní polosféry, tak určitou naději úniku této střele poskytuje prudká akcelerace letounu (s přídavným spalováním) spojená s výrazným klesáním. Pokud jste v nižší výšce a střela nabrala svoji maximální rychlost, může vám během vašeho klesání ,,nadběhnout" do země. Pokud je ale raketa teprve těsně po vypuštění a rychlost teprve nabírá, bezpečnostní algoritmy jejího navádění jí vyšlou povel nejprve si nabrat dostatečnou výšku pro bezpečné manévrování a teprve potom skloní svoji trajektorii směrem k cíli (k vám). Střelu s proporcionální navigací je obecně daleko těžší vymanévrovat, jelikož její trajektorie je kratší a sbližovací rychlost vyšší, než u raket s metodou prostého sbližování.
 
 
Rozdíl mezi těmito systémy navedení na cíl si můžeme demonstrovat na tomto videu

 
 

Vyhledávání

© 2013 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode